† 15. 02. 2010 | kód autora:
iLa Zase jen pózování? Lze ze sebe před jen sebou samým tlačit i ty emoce největší bez cibulového materiálu?
Vidíte to jinak? Povrch zkresluje. Zkuste uchopit mušli v moři. Zle lze. Totiž je ona dál. Optický klam je to. Třebaže neviditelný přesto přítomný klam.
Bojím se otázek od tzv. ničitelů. Doplňovaček, chytáků. Svléknutí se z kůže a odhalení se.
Pravdy, pravdy, pravdy.
Nejhorší je, že všechna pravda mi připadá lživá. Že *páni zkušení a za to placení* nerozumí a užívají na mne diagnózu jiného pacienta.
Puštěný diktafon toho co mne bolí, co mě bytostně ničí. Šikanuje charakter a já pak v zelené krabici krabatím svůj zmoklý ksicht.
† 15. 02. 2010 | kód autora:
iLa Hovoří za nás póza. Skrývá skutečné my. Hraje, v předponě má dokonalý. Snad jediný producent tekuté slabosti. Nebo ne?
Uhoďte. Jakkoliv a kamkoliv (cíl je beztak jediný). Předvěďte se/si.
Reklama, konzum, propagační přátelství vlastně neřečené nepřátelství. A možný projev nás k odporu... přitom vlastně.. Jsme stejní.
A to bolí, děsí a proto se násilně vcucujeme a rveme do kůže pózy, protože to je to co chceme, to co je dle nás správné.
Přece, nemá každý právo být to co chce? To si nemůžeme poručit co sám se sebou? Být jaký? Kde je ten základní zákon svobody? Není, tedy? Vykleštěno o otazník.
Není.
Je mi líto že ostatním nemohu dát. Ne že bych nemohla, ale hamounství mi to nedovolí. Já si to nedovolím. ( A kolik je těch kteří si to vlastně zaslouží..)
Polykáme prášky, krabatíme čelo, jen abychom schovali vinnou nemoc za nevinnou. A co z to?
Odpočinek. Z žití se samým sebou.. Neboli všude spolu.
Lezu si na nervy.
† 15. 02. 2010 | kód autora:
iLa Profesně *umělkyně* se mně vysmála. Ironický smích následoval větu: "To myslíš vážně?"
Zabubnovala prstem na mých stromech a slunci.
Zvedla se mně poklička pod náporem přetlaku páry.
Infantilnost je mnohdy hlubší a rozumnější než takzvané *umělečno*.. Myslela jsem že tolerance je součástí jejich profese. Ale je to asi jen předsudek stejný, jakožto slunce je v diktátu infantilní.
Poučka: Pokud chcete-li tvořit, neužívejte slunce ani stromy. V opaku budete mít příjmení Naivní. Tak jako já.
Směšná pýcha umělkyně. Směšná pýcha normálního člověka, který nepochopil umění. Který nechápe život, ale snaží se něm poučit.
Ach jo.
† 15. 02. 2010 | kód autora:
iLa Zákon o libosti oku se nerovnající se chuti. Neredoxní rovnice. Možná oxidace i redukce. Smysl je jiný smyslu, stejný nesmyslu. Překvapný fakt, který ve výsledku smysl dává. Spíše daruje.
Člověče, ubohý člověče.Hloupý člověče.
Nevědíc co sám se sebou.
Mezera.
† 15. 02. 2010 | kód autora:
iLa "Všechno co řeknete, může být použito proti Vám" ...
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. V mém případě diamanty. Který jsem vlastně (zavděk tomu?) nikdy neviděla. Uvidím? Jestli.. (a pak je těch mnoho slov, na které neexistuje praktický návod).
Pak mi zakáží i žvýkací hmotu. Cítím přetlak z nitra dutin pod lebečními kostmi. Zacpu uzávěr dudlíkem ve formě ticha a tmy.
Prázdna a tmy. Slz a tmy. Bolesti a tmy. Ničím a tmy.
Bezbariérový časoprostor. A tma a tma a TMA...
Chtěla jsem ji požádat o ruku, ale pak jsem si vzala žvýkačku a nechtěla být nezdvořilá.
† 15. 02. 2010 | kód autora:
iLa Jsou i lidské možné zahnané extrémním exhibicionismem (dceřiná odnož narcismu) do projevů se ztrátou veškeré soudnosti, úcty. Vlastně šatu. Zobrazena nahotou.
Ulehl zde paradox. Lidské možné se snaží svou naturalitu deformovat a přesvědčit o osobě nevlastní jakosti. Bají, lžou, nesmyslují. Potřebují uši.
Nevlastníte členství v tomto klubu? Já ano. Vím, a proto nechci. (Nadělám co?) Snad je to přirozený projev extroverce (psáno zapřísáhlým introvertem).
Příznaky? Jsou přeci nazí. Jsou až moc průhlední pro všímavé.
Ach.
† 15. 02. 2010 | kód autora:
iLa Někdy přes ty vlastní monology možná i dialogy není slyšet skutečného slova, tedy zvuku. Zvuk = slova?
Začnu mluvit, myšlenky se straní. Opakuji to, co jsem před mluvícím aktem vymyslela. Dyť je to hrozně složité mluvit-přemýšlet-poslouchat-reagovat. Naplnit smysl.
Omluva se zakládá na abstrakci mluvy, neb kdekdo jí neviděl. Nikdo jí viděl, taky.
† 15. 02. 2010 | kód autora:
iLa Naší klasu navštívil grafolog a požadoval od nás produkci textu.
Řečnil: "Mezi dívkami vašeho věku se objevuje kulaté písmo, na rozdíl od ostrých rukopisů z pera chlapců, která značí agresi. Čímž ovšem nechci tvrdit, že by se nemohl objevit i u dívek. Zrovna ve vaší třídě jsem jednu takovou dívku našel." ....a přitom nepodíval se na mne.
Šilhal, totiž
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
